3 - SmokvoŇ - Ficus carica
Smokvoně, známé spíše jako fíkovníky, byly odpradávna významnou plodinou jižních krajů. Proto zástupce tohoto druhu nemohl v mé sbírce chybět, i když mě plod této rostliny vůbec nechutnal. Tedy, znal jsem jen ty sušené. Na čerstvé zralé plody jsem při svých cestách po dlouhou dobu nějak neměl štěstí a ani jsem je nevyhledával...
Mé první rostliny jsem si vypěstoval před více než 30-ti lety právě ze semínek těch sušených plodů z obchodu. Jedna z těchto rostlinek vydržela po mnoho let v květináči a skončila jako velká na zahradě, kde ji zničil hned první zimu mráz. Asi tato odrůda pocházela z teplejší části subtropů. Nicméně, v celé ČR existuje řada exemplářů rostoucích ve volné přírodě, které jsou velmi odolnými semenáči. Jeden takový jsem dokonce objevil nedaleko od svého domu.
Po několikaleté pauze jsem si dovezl v roce 1996 z ostrova Corfu několik řízků této rostliny, které se ujaly. Jednu z těchto rostlin jsem po několik let trápil v malých nádobách a když se objevily první květy, během 2 měsíců vždy opadaly, což mě nijak netrápilo. V roce 2000 mi na jednom výletě jakýsi člověk dal ochutnat čerstvý žlutý fík, který prý sám vypěstoval. Chuť tohoto plodu mě naprosto učarovala a tak jsem se po návratu domů jal shánět nějaké další informace o pěstování této rostliny.
Asi nejdůležitější zjištěnou informací bylo, že pro pěstování u nás jsou vhodné pouze odrůdy, které tvoří jedlé fíky partenokarpicky (bez opylení). Jde o tzv. Adriatickou skupinu. Ostatní odrůdy, patřící do Smyrenské skupiny údajně tvoří samčí a samičí rostliny a potřebují opylovače, kterým je stehnatka (žlabatka) Blastophaga psenes. Tato drobná vosička však v našich podmínkách nepřežije a tak květy těchto odrůd opadají a úrody se nelze dočkat. Klíčivá semena v sušených plodech tedy bezesporu patří do té druhé skupiny, což potvrzuje i každoroční opad asi 5cm velkých zežloutlých fíků na popisovaném volně rostoucím keři.
Můj tehdy jediný fíkovník se tedy dočkal lepší péče, byl přesazen do větší nádoby a v roce 2001 na něm dozrály první 2 plody, které se daly jíst. Další roky jsem si tedy tuto odrůdu namnožil a začalo se s pokusy a pozorováním. Můj současný způsob pěstování fíků převzalo již několik dalších pěstitelů a mají dobré výsledky. V roce 2009 jsem se začal shánět po dalších odrůdách pro porovnávání, i když spíše z tradice jsem si raději vozil "No name" odrůdy ze svých cest.
Smokvoně patří na pěstování mezi ty nenáročné. V létě potřebuje hodně vody, slunce a občasné přihnojení. V zimě po opadu listů snáší při teplotách -4°C až 8°C pobyt ve tmě, kam rostliny ukládám až po přejití mrazíky v polovině prosince. Na jaře narašené rostliny musíme pomalu nechat přivykat slunečnímu světlu.
Mé současné rostliny: