Podnože citrusů a zkušenosti s nimi
Citrusové podnože jsou mezi pěstiteli velmi oblíbeným tématem na mnoha fórech a tak jsem se rozhodl přidat také něco ze své praxe. V počátcích pěstování jsem se citrusům příliš nevěnoval a exempláře, které jsem vlastnil, byly buď roubované na trifoliátě nebo řízkované. Vzhledem k poměrně teplému zimování se těm roubovaným nikdy příliš nedařilo (jak je dnes všude uváděno, Poncirus trifoliáta vyžaduje nejméně 6-8 týdnů vegetačního klidu při teplotách pod 8°C). Řízkované rostliny naopak ve světlé místnosti zimovaly poměrně dobře (teplo a světlo omezilo rozvoj kořenových hnilob). Růst takovýchto rostlin je ale většinou slabší a menší kořenový systém hůře vyživuje případnou úrodu. V té době to ale nebylo s čím srovnávat :-).
Později jsem začal zkoušet roubování citrusů na podnože ze semen kupovaných plodů. K tomu bych dodal, že jsem se zabýval jen citroníky, pomerančovníky a grepy (menší citrusy jsou méně vzrůstné a naroubovat na ně lze opět maximálně nějakou maloplodou odrůdu). Výsledkem víceletého pozorování je především dojem, že přešlechtěné odrůdy mají mnohem menší odolnost na výkyvy pěstebních podmínek, než druhy původní či plané. Nejhůře v mém hodnocení dopadly pomerančovníky (mimo tehdejší odrůdu Kubánský, který snášel asi nejlépe bytové podmínky a teplé zimování). Pokud byly přes zimu v teple, vysilovaly se růstem s následným opadem, při chladném zimování trpěly na zahnívání kořenů při sebemenším přemokření. O něco lépe se dařilo grepům, především pigmentovým odrůdám, které pocházejí z oblastí s teplejší zimou. Jejich zimní růst i opad listů byl slabší. Nejlépe prosperovaly citroníky a to i svým ročním nárustem. Přesto všechny tyto podnože po naroubování svůj růst značně zpomalily a nárust byl srovnatelný s řízkovanými rostlinami. Pokud zde píši o teplém zimování, je myšleno umístění na chodbách, schodišti či kotelně s teplotami 14 - 17°C, nikoliv pokojová teplota nad 20°C!
V posledních letech jsem se citrusům začal věnovat více, ale jelikož nebyla do roku 2014 možnost ideálně chladného zimování, bylo třeba v pokusech dále pokračovat. Do popředí mého zájmu se tak dostalo především citrumelo a bigarádie. Citrumelo díky svým vlastnostem, získaných od pomela, nevyžaduje přes zimu tak nizké teploty, vyznačuje se silnějším růstem i snadným řízkováním. Řízkovanci se však růstem se semenáčky nemohou rovnat. V odborné literatuře lze také nalézt obsáhlý seznam druhů a odrůd, které nejsou pro naroubování na tuto podnož vhodné. Z praxe mohu potvrdit, že některé citrusy se při roubování na citrumelu velmi špatně ujímaly a některé podnož velmi brzy podrůstala či nedostatečně vyživovala (tady by možná vyhovovaly prácě řízkované podnože). Bigarádie bývala před rozmachem trifoliáty nejrozšířenější podnoží, je však třeba používat semena základních (původních) odrůd. Tyto semenáče také poměrně dobře rostou a netrpí hnilobami tak, jako prošlechtěné odrůdy. I u bigarádie jsem však pozoroval různou ochotu srůstu s rouby, nejlepší výsledky mám s maloplodými citrusy. Zimování těchto citrusů je i v teplejším prostředí (do 17°C) téměř bez problémů.
Citranž, citremon a několik dalších jiných podnoží, darovaných od kolegů citrusářů, nepovažuji za odzkoušené, neboť šlo o jednotlivé exempláře a není s čím srovnávat. Ani na jedné z těchto podnoží roubovanci zdaleka nekonkurují rostlinám na citrumelu, bigarádii ani trifošce. Na citranžích jsem při přemokření (i za dešťů v létě) zaznamenal také zvýšený opad listů či květů.
Sehnat každoročně desítku semen citrumela či bigarádie je ale poměrně problém, mnohem dostupnější jsou semena trifoliáty. Ta je mnohem více pěstována, nepotřebuje zazimování a jeden plod obsahem semen bohatě postačí na rok. Tato skutečnost a častý nedostatek vhodných podnoží mě donutily se k trifoliátě vrátit a naučit se s ní zimovat. Citrusy na trifošce tak nyní nechávám venku co nejdéle, jen je před prvními mrazíky přesunu ke zdi domu. Zde je nechávám i při poklesech teplot do -5°C (kdy je obalím textílií) nejméně do konce listopadu. Na některých rostlinách občas dojde i k omrznutí mladých výhonů či květů - ty by však u mě stejně přes zimu opadaly. Takto strávených několik týdnů v chladu trifoliátě většinou stačí a po přenesení na zimoviště už k opadu listů či dokonce odumírání roubované části nedochází. Optimální řešení to ale není, protože pak zbytečně brzy citrusy začínají rašit. Nicméně přežijí zimu beze ztrát, čehož u rostlin na semenáčích z kupovaných rostlin nelze dosáhnout. Od doby využívání provizorního zimoviště nyní postupně citrusy na trifoliátu přeroubovávám.
Za zmínku ještě stojí určitě jedna podnož, a tou je pomelo. Před několika lety jsem koupil plod plný semen a pár vyklíčených semenáčků jsem si ponechal na pokusy, které mě zatím příjemně překvapily. Především svou vzrůstností - pro pěstování v nádobách rostou až moc. Nenaroubovaný semenáč mi za 4 roky narostl do výšky 1,5 metru! Srůstnost s rouby je také velmi dobrá, ale po naroubování se růst podnože zpomalil (stále je ale srovnatelný s jinými rostlinami). Hodnotit však soužití pomela s jednotlivými odrůdami či dokonce plodnost zatím ještě nelze. Zimování v mých podmínkách i teploty do 0°C však snáší velmi velmi dobře a nezaznamenal jsem ani vážnější problémy s kořenovou hnilobou. Určitě stojí za to pomelo jako podnož pro bytové zimování vyzkoušet!