Malá rekapitulace pěstitelství mé maličkosti
K zálibě pěstování exotiky mě přivedl před více než třiceti lety můj dědeček. Dodnes si vzpomímám na jeho pokoj v panelovém bytě plný okrasných i užitkových rostlin, kam jsem vždy jezdil rád na návštěvu. V této době jsem ve svých představách snil o tom, že budu mít jednou místnost zarostlou jako v pralese, plnou exotické vůně, kde si budu trhat zralé plody...
Tyto představy malého kluka postupně vyprchávaly získáváním praktických zkušeností i teoretických znalostí, což v té době nebylo zrovna nejsnadnější. Možností získat rostlinný materiál a dokonce nějakou literaturu, mnoho nebylo. Pouze několik druhů ovoce se v obchodech objevovalo na Vánoce a v květnu, a do zahraničí se mohl dostat jen někdo (a to především jen do zemí bývalé Jugoslávie). Dalšími možnostmi byl výlet do některé botanické zahrady (s cílem "uloupnout" nějaký ten materiál) nebo se přihlásit do některé z mála citrusářských organizací, což pro nezletilého bylo dost komplikované. Prvními mými rostlinami tak byly především semenáče citrusů, datlovníku, fíkovníku či rohovníku a ananasovník z růžice plodu. Zdrojem informací pro mě bylo několik časopisů, články vydávané v tisku a později i skripta a učebnice pro zahraniční studenty nedaleké VŠZ (dnes ČZU).
K velkému obratu došlo až na střední škole, kde jsem při shánění letní brigády dostal nabídku pracovat ve sklenících Institutu tropického a subtropického zemědělství (ITSZ). I když zde brigádníci především vozili zeminu, myli květináče či okopávali nekonečné záhonky bylinek, bylo pro mě velkým "vyznamenáním", když jsem byl po týdnu pověřen údržbou skleníků místo zaměstnanců na dovolené. Údajně díky svým znalostem :-). Tato skutečnost, za kterou dnes děkuji tehdejšímu personálu, mi alespoň na pár týdnů (a to 3 roky po sobě) umožnila splnění snu - byl jsem sám v "džugli" plné rostlin, vůně květů i plodů, které jsem mohl ochutnávat. Krom zkušeností a spousty získaného materálu jsem poznal také řadu prima zkušených lidiček. Přdevším vedoucí paní Ing. Rozinkovou, profesory Valíčka a Pospíšila, studenty mnoha exotických zemí a také několik citrusářů, kteří sem jezdili na návštěvy. Moje postupně se rozrůstající sbírka byla rodiči postupně tolerována a časem i obdivována a já začínal koketovat s myšlenkou jít tento obor studovat, což se však záhy ukázalo nereálné...
Naštěstí mě bavil i obor, ve kterém jsem odmaturoval a to tak, že jsem se mu rozhodl věnovat mnoho dalších let života, čímž rostlinky musely jít stranou. Blížily se 2 roky vojenské služby a tak jsem většinu rostlin přenechal jiným pěstitelům a něco nechal na starost rodičům. Po vojně se však už mé zájmy přenesly jinam, i když v tom měla prsty opět příroda:-))). Pracovní povinnosti i život sám přinesly řadu změn i míst pobytu, ale vždy jsem měl u sebe doma či v kanceláři nějakou tu rostlinu pro radost. Toto putování skončilo (doufám) v malém venkovském domečku 250 km od rodného domu, který jsem koupil v roce 1998 a jal se jej opravovat zprvu jen tak jako chalupu na víkend. O dva roky později se mi podařilo koupit i vedlejší domek a tak jsme se na tu první opravenou část se ženou natrvalo přestěhovali a začali budovat bydlení na zbytek života. Teprve v tuto chvíli jsem si uvědomil, jaké mám pro případný návrat k pěstování nevhodné podmínky. Temné místnosti s malými okny, žádná zahrada, jen dvorek, orientovaný na sever. Kromě 8 rostlin, které jsem měl z dřívějších dob, jsem tedy další nepořizoval a našel si jiný koníček.
K velkému obratu došlo až v roce 2007, kdy jsme museli zastřešit a zazdít balkón, který zatékal a promrzal. Pro nově vzniklou místnost o velikost 9m2 nebylo využití a tak bylo vlastně rozhodnuto... Jen dosud lituji, že jsem neudělal střechu prosklenou :-(. Nové období mého pěstitelství je ale z hlediska získávání rostlin i informací "procházkou růžovým sadem" - internetové obchody, diskusní fóra, supermarkety i možnost cestovat kamkoliv vše usnadnily. Prvních 6 rostlin jsem objednal přes internet u firmy Laelia a čtyři z nich dodnes mám jako velké a plodící. Další rostliny jsem si dovezl právě ze skleníků ITSZ, kde si mě dokonce někteří zaměstnanci pamatovali. Následoval výsev ze semen od fa Koexflor a také seznámení s citrusáři v Brně. Kromě získaného materálu a zkušeností jsem navíc poznal současné osobnosti "moravského pěstitelství exotiky", jako paní Hažmukovou či pány Trávníčka, Sitaře, Jeřábka, Brože, Černocha apod. Seznámil jsem se postupně s mnoha dalšími začínajícími pěstiteli, s nimiž komunikuji a vyměňuji rostliny. S některými z nich se původní společný zájem proměnil v přátelství...
Až časem jsem poznal, že i v mých podmínkách je možné zdánlivě negativní prostředí vhodně během ročních období využívat. I když nedosahuji výsledků srovnatelných s některými kolegy, rostlinky s minimálními ztrátami k mé radosti rostou. V současnosti mám ve svých stísněných prostorech na 150 exemplářů rostlin plus řadu záložních či podnoží. Musel jsem sám sobě vyhlásit STOP stav a něco z toho bude třeba redukovat. Dětský sen se tak opět dočkal částečného naplnění. I když každá exotická rostlina v našich zeměpisných šířkách (navíc v malé nádobě) vlastně trpí a živoří, měla by udělat velkou radost svému pěstiteli každou novou větvičkou a nakonec i květem. Několik sklizených plodů na konci každé sezóny je pak takovou třešničkou na pomyslném dortu... A několik takto zdravých rostlin pohromadě soukromou malinkatou džungličku vlastně vytvoří taky. Tak co si může člověk víc přát :-).
